Der Totengräber

Ich fühle mich ruhig. Ich habe doch nicht den geringsten Grund zu lügen. Ich fühle weder Trauer noch den Anflug von Angst, nur Ausgeglichenheit, glückselige Aussöhnung. Alle Versuche, und es waren nicht wenige, schlugen fehl. Niemanden beschuldige ich, mit niemandem streite ich. Und wen sollte ich beschuldigen? Meinen Vater, Großvater oder jenen Ersten aus unserem Geschlecht, der eine Schaufel in die Hand nahm und ein Grab aushob? Es ist geschehen und daran lässt sich nichts ändern. Ich bin Totengräber und dagegen kämpfe ich nicht an. Irgendeiner wird mit einem Buckel, einem kürzeren Bein, einer Hasenscharte geboren und ich bin Totengräber.

Jan Kameníček, nar. 1955 v Praze. Vystudoval SPŠ stavební a Konzervatoř v Praze, obor violoncello. Pracoval rok v Českém rozhlase jako režisér ozvučení. Od roku 1980 je ve svobodném povolání. Napsal spolu s Svatoslavem Gosmanem třináct rozhlasových životopisných her o hudebních skladatelích.Také mnoho povídek pro rozhlas a časopisy. Publikovat začal v roce 1988 v Československém spisovateli knihou Rekviem za kantora Bacha. Napsal dvanáct knih, některé byly vydány německy, anglicky a polsky. Spolu s Svatoslavem Gosmanem napsali televizní balet Alenka v říši divů. Zatím poslední kniha Zdánlivé zbytečnosti se formou rozhovoru zabývá technikou psaní, jak napsat povídku, dialogy, rozhlasovou hru, komentář. Je to učebnice pro začínající adepty spisovatele.

Die größte Stärke des Teufels besteht darin, dass er von
sich selbst behauptet, dass es ihn nicht gebe.
Giovanni Papini