Kubánec

Kniha vypovídá s lehkou nadsázkou o motorkářském životě za dob socialismu v naší zemi. Jedná se o příběh kluka, který svůj život začal na fichtlu bay se postupně dopracoval k vyšším metám, získal přátele, o které díky ženám přichází... aby nakonec svůj motocykl vyměnil za...

Narodil jsem se v roce 1963. Bylo dáno, že jsem se vyučil černému řemeslu a také se jim živil. Po roce 1989 jsem se konečně dostal k tomu, co jsem vždy chtěl dělat. Stal jsem se novinářem. Začínal jsem v magazínu Koktejl a posléze přešel do redakce regionálního deníku. Po jeho zániku jsem pracoval a dodnes pracuji v reklamě.

Neoficiálně jsem tenhle stroj poprvé osedlal v deseti u strejdy na vesnici. Když jsem se zvládl rozjet a po několika metrech zastavit, byl jsem ztracen. Strejda mě fichtla nechal na celý tři týdny a díky jemu jsem taky okusil, co je práce. A hlavně, že za fachu se platí. Vozil jsem mu na pole pivo a sváču. Tedy kus chleba a nějaký maso. Strejda byl pořez chlap a maso miloval. Tvrdil sice, že jeho největší láska je teta, ale už tenkrát jsem pochopil, že teta je až na třetím mistě. Maso, pivo, teta. Do tohohle mě, ale nic nebylo. Bylo to to nejlepší léto. Jezdil jsem na motorce, dostával od strejdy za dovoz pětikorunu a holky mě nezajimaly. Psát o tom, že můj byznys zkvétal je zbytečný. Vozil jsem svačiny i dalším. Jo jasně, že nezůstalo u jednoho piva, ale tetička to stejně jako ostatní selky v týhle vesnici raději přehližela. Policajta tedy příslušníka Veřejné bezpečnosti jsem potkal jenom jednou. V sobotu v pět odpoledne v místní hospodě, kde jsem prováděl nákup svačiny.
"Prej mi tu