Sonety s přikrývkou touhy

Milý čtenáři,

dostáváš do rukou sbírku mých sta sonetů a úvodní básně, která úplně sonetem není, ale celý soubor uvozuje.
Sonety se věnují hned několika rovinám – zaznívá v nich jak struna lyrická, kterou rozechvívá opěvování přírody během všech čtyř ročních období, tak ale i struna protiválečná a společensky kritická. Snoubí se zde abstraktno (touha) s konkrétnem (přikrývka) – a jednotlivé motivy se neustále prolínají.
Jedná se i o jakousi vnitřní zpověď. Věnuji se v nich místům, k nimž mám silný citový vztah. Dále se zde objevují mé obavy, ovšem i má přání.
Celá sbírka stojí na neustálém střetu kontrastů, kde možná hlavním cílem – stěžejní touhou, je udržet mezi těmito protipóly rovnováhu.
Nedomnívám se totiž, že smyslem života je porážka zla dobrem. Tím by v podstatě nastal konec pohádky – a v zájmu zachování energie by opět došlo k výkyvu na druhou stranu. Beze „zla“ není „dobro“. Oba pojmy chápu jako propojené nádoby. Jedno vidíme jen díky existenci druhého.

Narozen 15. 5. 1980, textař a básník.
V roce 2009 vydal u nakladatelství Plot sbírku básní, Otisky (knížku ilustroval grafik, Jiří Staněk).
Další autorovou knížkou, již ilustroval J. Staněk, je knížka: Děti objevují svět (Gemini Publishin Prague, 2013).
V roce 2016 vydalo nakladatelství Monument jeho sbírku básní Procházky po Jelení.
Na YouTube pak lze dohledat jeho autorské čtení Balad o době na hlavu v Jazzové sekci ze dne 28. 9. 2016.
Publikuje na serverech Pismak.cz (Muamarek) a LitWeb.cz (Marek).
Více o autorovi lze nalézt na www.muamarek.cz

Místo většího rozepisování sdem vložím jeden ze sonetů, který předkládaná sbírka obsahuje:


On celý z cínu, ona papírová…




On celý z cínu, ona papírová:
Beznohý voják, primabalerína
Neznali splínů, netřeba jim slova
Užasl – ó, jak ruce krásně vzpíná



Z okna se zřítil, na moře byl poslán
V žaludku leží velké mořské ryby
Ta skončí v síti nějakého osla
Je leden, sněží – že ji nepolíbí?




Vrátil se vojín ke své tanečnici
v pozoru stojí, nemusí nic říci
Je plná citu tahle krátká scéna






Průvan ji láme a on za ní skočí
do ohně kamen, srdce přečká zločin
Pohádka zní tu pana Andersena