Dáša a Handy - první láska

Dívčí a chlapecký román Dáša a Handy - první láska je pokračováním příběhu Handyho dlouhé dobrodružství. Zatímco první část se odehrává v šesti válečných letech, druhá v pěti poválečných. Je to i román skautský. Handyho kamarádi a kamarádky objevují za války zakázaný skauting a prožívají krásné letní měsíce na skautských táborech, získávají řadu zkušeností a dovedností nezbytných pro další život i charakterové vlastnosti jako je cílevědomost, houževnatost a odhodlání překonávat překážky. Handy zároveň prožívá mnohá dobrodružství s kamarády v místě bydliště. Přicházejí i první dětské lásky, na které se nezapomíná po celá život. Jsou neopakovatelné a léty se na ně vzpomíná se stále hlubší nostalgií. První poválečná liberální pětiletí se ale náhle rozlomilo. Skauting zase mizí v ilegalitě a objevují se dětské a mládežnické organizace nové. Hrdina odchází do vojenského gymnázia daleko od svého domova, aby v epilogu konstatoval: Strašně blbá doba na první lásku. A ta také smutně končí...

PhDr. Antonín Rašek, 3. 2. 1935 Kralupy n/Vlt. Absolvoval vojenské gymnáziu a akademii, sloužil u letectva a byl novinářem. Vystudoval Filozofickou fakultu UK. Rigorózum ze sociologie. Po 21. srpnu 1968 z armády propuštěn. Po listopadu 1989 rehabilitován. 1990-93 náměstkem ministra obrany a ředitelem Institutu pro strategická studia. Dosáhl hodnosti generálmajora. Poté se věnoval publicistice, literatuře a výzkumu. Vydal 20 románů (Argo, Knižní klub, Mladá fronta, X-EGEM, VPK, AVIS). V nakladatelství bezvydavetele.cz vydal třicet románů, osm novel a dva soubory povídek. Román Monolog staré dámy vychází v druhém elektronickém vydání.

Román má druhou dimenzi, v níž se hrdina zbavuje iluzí o vytváření nového spravedlivého řádu. Na začátku tohoto procesu k tomu přispěje zvlášť jeho učitel politické výchovy a kreslení, pozdější známý malíř, jak je patrné z jednoho úryvku románu: "Handy," přiblížil se Petr k němu, takže byl jen pár centimetrů od jeho obličeje. "Handy," opakoval jeho jméno jako kdyby se mu kdovíjak líbilo, "jenže on se ještě žádnej takovej nádhernej experiment v historii nepodařil. Jdi si za dějepisářem, ať tě o tom přesvědčí! Všechny tyhle nádherný vize vždycky zkrachovaly. A čím byly krásnější, tím hůř. A čím bylo lidstvo starší, taky hůř. Co dřív znamenalo ukradený stádo nebo pár ženskejch, potom stálo stovky mrtvejch a v tomhle slavném v pořadí už dvacátém století desítky miliónů. Takže v tom jediném je pokrok..." Handy si po rozchodu s Dášou sedl na schody a po mnoha letech od dětství mu začaly téci po tváři slzy. Byl na pokraji tichého zoufalství. Teprve po dlouhých minutách cítil v duchu usmíření.