Pravdivé příběhy z Plzeňské ZOO

Jsou zde popsány mé skutečné příběhy se zvířaty, které jsem prožívala při své první práci v zoologické zahradě v Plzni, kam jsem nastoupila coby mladá elévka. Práce se zvířaty je vždy dost a dost, ale mě k nim vážou i různé úsměvné leč někdy i méně úsměvné zážitky a některé z nich jsem přenesla na papír. Ráda bych se o ně podělila se čtenáři, kteří mají tento žánr rádi a hlavně mají rádi zvířata jako taková. Ono proniknout do duše zvířete, které s Vámi nemluví je věc nesnadná a leckdy i nemyslitelná. Ale občas se stávají i takové příběhy, které Vám v mysli zůstanou a máte i po létech radost, že jste to dokázali a to zvířátko si Vás oblíbilo a hlavně přestalo se bát.

Už od mládí jsem psala básničky hlavně o zvířátkách. V současné době píšu víceméně své vzpomínky na soužití člověka se zvířetem, ať je to pes, nebo morčata, králíčci apod. V mládí jsem pracovala do ZOO, jako ošetřovatelka drobných šelmiček, kde je množství příběhů chování divokých zvířat k člověku. Poté jsem také pracovala i v útulku pro psy, v té době jsem i přednášela na školách o environmentální výchově dětí ke zvířatům. Za svůj život jsem nasbírala množství různých příběhů soužití člověka s domácími mazlíky a ráda bych se o ně s Vámi čtenáři podělila.

Tato kniha vypovídá o práci zaměstnance zoologické zahrady, při jejich každodenním styku se zvířaty. Při čištění různých výběhů, ať u malých šelmiček, nebo i těch velkých šelem jako jsou tygři. Je to úsměvné a veselé povídání si se zvířaty, přijímání jejich zvyků a někdy i radostí, když můžou utéct z klece, aspoň na chvíli.