Jak chceš, tak bubnuj

I když Felix Garneis ví, že si notně zkomplikuje život, angažuje se za normalizace v disentu. Není to ani tak z ideových důvodů, jako ho spíš vládnoucí režim neskonale nudí a otravuje. Ve srovnání s jinými je přece jenom v jiné situaci: je rozvedený, nemá děti a od vysoké školy se živil jako umělec na volné noze. Teď se musí spokojit s tvorbou piktogramů. A zatím netuší, že kdesi daleko na Dálném východě se připravuje kdosi, kdo mu může zkomplikovat život daleko vážněji, než si kdy představoval. Neví to dosud ani ona. Teprve když se z kurzu vrátí, je jí vybrán jako objekt on, jisté slabé místo, které by se za příhodných podmínek mohlo stát zdrojem zpravodajských informací. Ale jak už to v životě bývá, osud Felixe a Simony se nakonec odehrává jinak, než se původně podle plánovaných záměrů odehrávat měl.

PhDr. Antonín Rašek, 3. 2. 1935 Kralupy n/Vlt. Absolvoval vojenské gymnáziu a akademii, sloužil u letectva a byl novinářem. Vystudoval Filozofickou fakultu UK. Rigorózum ze sociologie. Po 21. srpnu 1968 z armády propuštěn. Po listopadu 1989 rehabilitován. 1990-93 náměstkem ministra obrany a ředitelem Institutu pro strategická studia. Dosáhl hodnosti generálmajora. Poté se věnoval publicistice, literatuře a výzkumu. Vydal 20 románů (Argo, Knižní klub, Mladá fronta, X-EGEM, VPK, AVIS). V nakladatelství bezvydavetele.cz vydal třicet románů, osm novel a dva soubory povídek. Román Monolog staré dámy vychází v druhém elektronickém vydání.

Místo přesvědčování raději úryvek: Felix se natočil v křeslu a přitáhl k sobě Simonu oběma rukama. Stačila ještě udělat překvapený obličej, což ale bylo všechno. Navíc jako součást hry. Už při své rozpačité cestě výtahem do čtvrtého patra mu došlo, že snad při jejím pozvání nemůže jít o dilema hop anebo trop!
V pokoji se pomalu začalo stmívat. Odněkud z okna paneláku se ozvalo: "Felixi, okamžitě domů!" volala nějaká matka své dítě. Ten výkřik je úplně odzbrojil. Simona šla do ložnice a rozsvítila svíčky na bronzovém svícnu.
Svítily dlouho do noci.
"Moc jsem se nevyznamenal," začal Felix idiotsky hodnotit svůj výkon, i když si tu trapnost a navíc netaktičnost uvědomoval. "Asi z vás budu mít sexuální fobii," ještě dodal.
Neřekla nic, jen ho pohladila po tváři.
Konečně, ona tu objektivně nebyla proto, aby ji uspokojil.