Pohádky (ne)milovníka pohádek

Všechny pohádky, které jsem do dneška napsal, nebo alespoň vše, co by se dalo za pohádky považovat. Při troše fantazie.

Narodil jsem se. Žiju. Občas píšu, z toho velmi často hodně. Je mi jedno co napíšu. Poezii, prózu, eseje... Nemám rád pohádky a blbce. O blbcích se dobře píše. Psaní bylo moje předsevzetí k nějakým narozeninám. Asi tak patnáctým. Dodnes jsem vyhodil pouze dvě básně - byly budovatelské. Dodnes mě to mrzí, rád bych se jim s odstupem času zasmál. Když to takhle půjde dál, praskne nám pod návalem papíru barák.

Marfuška dušička si narvala plnou dršťku lískáčů a praštila se přes dáseň. V tom zapraskaly skořápky a žgraně se jí naduly, jakoby jí v hubě vybuchla flaška nitroglycerínu. Mezi lískáči byly i ty pověstné tři oříšky původně určené Popelce, které však nenažraná Marfuše znárodnila pro sebe. Marfuše se tak zadusila třemi soupravami šatů a bot, které původně patřily jiné krasavici. Od té doby, když někdo jinému závidí, chce mít všechno pro sebe, nebo je nenažraný, říká mu okolí – ZADAV SE!