Letmá pohlazení noci

Sbírka básní, převážně sonetů, Letmá pohlazení noci, vznikala, jak název napovídá, mimoděk. Jsou do nich vtěleny prchavé okamžiky ale i chvíle, které zůstávají v člověku někde zakořeněny – a když je mu nejhůře, vystupují na povrch jako velryba z mořských hlubin.
Ve čtyřiceti básních se zde prolínají všechna čtyři roční období. Nenásledují poslušně chronologicky za sebou, ale tu a tam autora navštíví, jak mu zrovna vytane na mysli.
Jsou to vlastně takové impresionistické črty, mlhavé, takřka éterické obrazy, které jako by se na papíru přímo rozplynuly.
I když jsou někdy melancholické, nemají vyloženě depresivní polohu. Spíše v nich čtenář nachází naději, jakýsi opěrný bod v době jinak nanejvýše nejisté.
A to je přesně to, co autor čtenářům předává jako svůj odkaz. Aby i v největším chaosu našli ve svých vzpomínkách a ve své duši něco, k čemu se mohou vracet, z čeho mohu čerpat síly i v bouřích a vichřicích – a díky čemu zůstanou stát, i když vše kolem se kácí.

Narozen 15. 5. 1980, textař a básník.
V roce 2009 vydal u nakladatelství Plot sbírku básní, Otisky (knížku ilustroval grafik, Jiří Staněk).
Další autorovou knížkou, již ilustroval J. Staněk, je knížka: Děti objevují svět (Gemini Publishin Prague, 2013).
V roce 2016 vydalo nakladatelství Monument jeho sbírku básní Procházky po Jelení.
Na YouTube pak lze dohledat jeho autorské čtení Balad o době na hlavu v Jazzové sekci ze dne 28. 9. 2016.
Publikuje na serverech Pismak.cz (Muamarek) a LitWeb.cz (Marek).
Více o autorovi lze nalézt na www.muamarek.cz

Když hoří mráz

Zdivo se vydrolí, omítka nedoslýchá
všechno se rozkládá – svit temno pohltí
jsme jako mrtvoly, jež balzamuje pýcha
ze zvuku ováda, kdy svět je po smrti

Kam se kdo plahočí? A co že v ruce svírá?
Význam se vytrácí ze slovních spojení
Je prázdno na očích – a v srdcích bezmoc čirá
nadutí chytráci lež v pravdu promění

Vše smysl postrádá a vše je setrvačné
život je ohrada, co zužovat se začne
bez hodnot, bez ptaní – a všude sráz

Myšlení ovládá – to u většiny značné
reklama, odpad – a krmí všechny lačné
nikdo se nebrání
když hoří mráz