Cestou ze vzduchoprázdna

Básnická sbírka Cestou ze vzduchoprázdna je vlastně zpovědí doby, jak na mne působí.
„Vzduchoprázdnem“ je pro mne prostor, v němž se nacházíme. Nikam nesměřujeme, nemáme cíle, žijeme v neustálém strachu, co přinese zítřek. Nemáme vzory, hodnoty, vize.
Plácáme se v každodennosti, již nedokážeme vnímat, jak je stejná, uniformní, bezrozměrná. Narážíme na limity bortícího se systému, aniž vidíme alternativu.
Neumíme spolu komunikovat, navazovat pevné a trvanlivé vztahy, vytvářet pro své potomky bezpečné zázemí. Plodíme pouze všudypřítomnou úzkost, před níž se uchylujeme k lékům, drogám, zapomnění, třebaže chvilkovému.
Školy nás nevzdělávají, v nemocnicích nás neuzdravují, u soudů se nedočkáme spravedlnosti. Kráčíme odnikud nikam, pokud tedy to, co provozujeme, lze vůbec nazvat chůzí. V mnohých z nás převládá pocit zbytečnosti, práce nás nenaplňuje, nemáme nic, proč bychom si sebe měli vážit. Čekáme, až nás někdo natáhne jako autíčko na klíček – a my někam popojedeme...

Narozen 15. 5. 1980, textař a básník.
V roce 2009 vydal u nakladatelství Plot sbírku básní, Otisky (knížku ilustroval grafik, Jiří Staněk).
Další autorovou knížkou, již ilustroval J. Staněk, je knížka: Děti objevují svět (Gemini Publishin Prague, 2013).
V roce 2016 vydalo nakladatelství Monument jeho sbírku básní Procházky po Jelení.
Na YouTube pak lze dohledat jeho autorské čtení Balad o době na hlavu v Jazzové sekci ze dne 28. 9. 2016.
Publikuje na serverech Pismak.cz (Muamarek) a LitWeb.cz (Marek).
Více o autorovi lze nalézt na www.muamarek.cz

Zastavení

Modlitba moje ticho rozeznívá
pomalu splývá z rozechvělých úst
děkuje ránu za svítání v nivách
děkuje noci, že smí do snů vrůst

Modlitba moje na ty zavzpomíná
jež rány souží, sotva lze je snést
Na ty, jimž často pouze strana stinná
vina a špína rozdělují trest

Modlitba moje – to je přemítání
o řece, lese, o hoře a stráni
o cestě, kam že má a může vést
Modlitba moje do otázky ústí
jak nebýt prázdný ani uvnitř pustin
a zda je možná věčná ratolest